7 kroků, které mi přinesly klid a pohodu

7 kroků, které mi přinesly klid a pohodu

V měsících červenec až říjen se toho na mne nahrnulo opravdu moc. Mým základním životním pocitem bylo: „Nezvládám“ a sekundárním: „Nestíhám“. Takže nic moc. Sešly se mi stavební práce kolem domu, nástup čtvrtorozeného do 1. třídy, nové pracovní projekty a menší zdravotní potíže. V součtu jsem padla na ústa. Samozřejmě jsem celé roky četla články typu „Jak najít klid“, „Jak si lépe zorganizovat čas“, „Jak…“ – v důsledku buď bylo doporučeno buď nějakou činnost přidat (meditace, procházky, cvičení, zahrádku) nebo ignorovat (úklid, vaření, jakékoli povinnosti…). Takže v praxi nesmysly – když si večer dám místo úklidu kuchyně dlouhou koupel při svíčkách a se šampíkem, co mě asi ráno čeká při chystání dětí do školy? Hm?

 

Teď zvládám, jsem šťastná, hubnu, peníze přibývají…

 

Za touto proměnou není žádná hluboká duchovní katarze, ale několik naprosto konkrétních praktických kroků, které mi pomohly ke změně. Tyto kroky se sešly spíše náhodou…

 

Jaká je moje životní situace?

 

Tak pro ilustraci, abyste věděly, z čeho že vycházím – jsem matkou 4 synů ve věku 15, 13, 8 a 6 let. Bydlíme na samotě v lese, k nejbližší autobusové zastávce to jsou necelé 2 km, škola je vzdálená asi 4 km (potraviny a pošta taktéž, takže pro chleba si pěšky zajít klidně můžu, ale už je to skoro výlet). Pracuji doma (weby, marketing), můj muž zrovna tak (takže jsme pořád spolu a musím pořád vařit).

Dříve jsem si ráno popovídala s kamarádkama ve školce, skočila pro buchtičky, stavila se na poště. Bydlíme na vesnici, kde žijí fajn lidi, takže prostoru ke konverzaci je všude dostatek. Domů jsem dorazila v 8.30, v klidu se s mužem nasnídala a dala si kávu. Potom jsem si ještě pěkně popovídali a bylo 9.30. Všude binec a já sedala k počítači s pocitem, že nezvládám domácnost. V mezičase mi přišel muž ještě několikrát něco povědět, v poledne jsem vařila oběd. Vlastně skoro idylické, že? Jenomže kde je čas na soustředěnou práci? Nikde. Takže pocit, že nezvládám práci. V 15 jsem jela vyzvednout děti, zašla pro nákup (kluci si naházeli do vozíku pár dobrůtek) a jeli jsme domů. Tam jsem se pokoušela nějak pracovat, což se s dětmi poletujícími po domě nedalo. Takže se přidal pocit, že nezvládám ani děti… Pak jsem pracovala v noci (celá šťastná, že je ticho) – důsledkem byl nedostatek spánku a času stráveného s mužem… v důsledku pocit, že nezvládám vlastně nic.

Co tak převratného jsem změnila?

 

Přestala pít kávu – kávu jsme kupovali velice kvalitní a dobrou, takže v důsledku vcelku velký pravidelný výdaj. Pití kávy jsem zrušila primárně z finančních důvodů, důsledkem je klidnější spánek v noci, odpoledne se mi naopak spát nechce vůbec!

Přestala vozit děti ráno do školy – takže dříve vstávají (v šest, já jsem na ně hodinu hodná a laskavá) a v 7 hodin odcházejí do školy. Takže je 7 ráno, muž spí (lépe se mu dělá v noci) a já si v klidu uklidím domácnost, v tichu vypiju čaj, mrknu na FB a maily a v 8 sedám v uklizeném bytě k počítači. Nečekaným přínosem je, že menší děti večer v půl osmé usínají a doma je ticho.

Začala vařit podle jídelníčku – kdo mě zná osobně, ví 🙂 Tento jídelníček vznikl před mnoha a mnoha lety – muž studovat zdrávku a v rámci celoživotních preventivních opatření sestavil jídelníček, který tělu dodá všechny potřebné živiny v potřebném množství. Jenže – já si vždycky zakládala na své anarchistické podstatě a vaření podle jídelníčku mi přišlo jako špatný vtip. Asi tak jednou týdně jsme se kvůli tomu hádali. Teď se ukázalo, že se díky tomu cítím lépe, mám více energie, obrovská úspora času a peněz (jen tedy děti přišly o oblíbené špagety). A hubnu! Jídelníček si můžete stáhnout pod článkem – nemusíte striktně dodržovat, jde o ty živiny a vitamíny – takže brokolice si někdo může udělat v páře, jiný klidně se smetanovou omáčkou a uzeným.

Striktně si vymezila pracovní dobu – teď pracuji od 8 hodin. V klidu a soustředěně. Jako první dělám 2 hodiny pro klíčového klienta (vždy největší zakázka), během dopoledne ostatní placená práce. Uvařím, po obědě řeším maily, chystám balíčky na poštu, píšu články, faktury.

Striktně vymezila nepracovní dobu – v 15 zavřu počítač a jedu pro děti. Na počítač po zbytek dne nesahám. Mám čas na děti, domácnost, čtení, psa, cvičení, televizi, spánek…

Zrušila skoro všechny newslettery – dělám marketing a rozumím anglicky. Tato kombinace je vcelku vražená, neb logicky naleznete na internetu nekonečně studijního užitečného materiálu (který prostě MUSÍTE VIDĚT). Všechna ta videa, kurzy, odborné a inspirativní blogy… by se člověku zatočila hlava. Kromě toho novinky z oboru, že. Bylo to opravdu užitečné, ale časově náročné a zahlcující. Takže jsem si nasadila „info dietu“ – všechny newsletttery jsem zrušila, nechala jen 2 – Denis (jednou týdně video, optimistické a inspirativní) a Aarona – komplexní marketingový postup. Oba jsou relevantní pro mne i mé klientky. Zbavila jsem se pocitu, tohle všechno musím a nestíhám vidět/přečíst.

Dočasně přestala nakupovat knížky a chodit do knihovny – rozhodla jsem se přečíst všechny odborné i neodborné knihy, které mám doma.

 

Nic převratného, že?

 

Ale cítím se po dlouhé době opravdu dobře. Jakože stíhám, jsem kompetentní a mám věci pod kontrolou. Ku****ky dobrý 🙂

 

Můžete si stáhnout jídelníček

Je to zadarmo a bez nutnosti nechávat někde svůj e-mail.

Zkuste myslet jako podnikatelky

Zkuste myslet jako podnikatelky

Když žena podniká, většinou se představuje a také se tak vnímá: „Jsem masérka, jsem fyzioterapeutka, jsem webdesignérka, jsem účetní…“. Takže to vypadá, že náplní jejich práce je masírovat, uzdravovat, dělat weby nebo vést účetnictví…

 

Chyba v Matrixu

 

Jste podnikatelky, majitelky firem na masáže, fyzioterapii, webdesign či účetnictví. Vaším primárním úkolem je zajisti, aby vaše firma měla dostatek zakázek (což mimochodem dělá marketing). Tento drobný rozdíl ve vnímání věci může udělat rozdíl mezi fungující a krachující firmou.

 

O podnikání a strachu

O podnikání a strachu

Kdy jste se naposledy bály? A čeho? Tmy? Cizího člověka v setmělé ulici? Výsledku testů u doktora?

 

Strach je běžnou součástí podnikání

 

Když jsem začala s konzultacemi, měla jsem představu, že se budeme hodně pohybovat v číslech – plánování nákladů, příjmů, možná rizika, implementace takových těch běžných marketingových údajů, jako kolik procent lidí reaguje na viděnou reklamu nebo kolik procent se pravděpodobně odhlásí z odběru newsletteru. Tak toto jsme zatím neřešily ani jednou. Ale konzultačním evergreenem se stalo slovo STRACH.

 

Čeho se podnikatelky nejvíce bojí?

 

  1. zvýšení ceny – mají strach, že přijdou o zákazníky a nikdo další již nepříjde
  2. posílání newsletterů – nechtějí obtěžovat
  3. užívání sociálních sítí – bojí se ztráty soukromí a opět nechtějí obtěžovat
  4. zviditelnění se – publikace vlastní fotky, vlastních názorů – člověk se tím veřejně obnažuje
  5. vlastní neschopnosti – jak moc dobře je dost? kde je hranice mezi „amatérský pokus“ a „kvalitní práce“?
  6. konkurence – co když jsou lepší, schopnější, zajištěnější
  7. úřadů – řada záležitostí je naprosto nesrozumitelná (zkuste si třeba zřídit provozovnu)
  8. úspěchu – co když vydělám víc než manžel?
  9. spolupráce – co když mi zaměstnanci ukradnou know how a založí si vlastní firmu?

 

Strach je normální

 

Můžu vás ujistit, že ataky strachu jsou normální. Zažíváme to všechny (nevím, co pánové, ale to se asi nikdy ve skutečnosti nedozvíme). Strach neříká, že to nemáte dělat. Jen že vstupujete na neznáme území. Strach není neprostupná zeď, jen taková varující kontrolka. Určitě vás to nemá zastavit, jen upozornit – abyste danému problému věnovaly pozornost, vše si promyslely, propočítaly…

 

Jak se strachem pracovat?

 

Je dobré si strach přiznat, pojmenovat a opravdu tomu věnovat pozornost. Napište si, čeho přesně se bojíte. A potom daný problém rozeberte. Dejte tomu čas. Musíte oddělit, co je ve vaší hlavě a co může být skutečné nebezpečí. Napište si několik možných scénářů – co se může stát? Jaká je nejlepší, průměrná a nejhorší budoucnost? Já mám analytické myšlení, takže při podobné situaci používám čísla.

 

  1. chci odmítnout klienta
  2. již jen to pomyšlení spustí smršť strachu v mé hlavě – co když se naštve? Co když další objednávka nepřijde? Co kdyby mi mohla přivést jiné dobré klienty? Fuj. Jen jak to píšu, tak se mi stáhl žaludek.
  3. a teď práce s realitou – naštvu někoho? Nu – je to dospělý člověk, zřejmě se již naučil zpracovávat odmítnutí. Když napíšu dopis slušně, případně jej odkážu na nějakého specialistu, který mu pomůže lépe, toto riziko se významně sníží. Další objednávky – to je asi stejné, jako strach, že nevyjde slunce. Pracuji v marketingu, získávání dalších zakázek je má specializace. Takže zbytečná panika. Odříznutí nové klientely – opět nesmysl. Stejně jako není nijak žhavé, že spokojený klient přivádí další zákazníky, stejně nebude žhavý jejich odklon. No a tak dál…
  4. A řešení – pokud odmítnu tuto zakázku, připravím se asi o 10 000 Kč, ale také hromadu starostí. Takže – co můžu udělat, abych získala zakázku za 10 000 Kč? Nu třeba si najít dvě příjemné a milé klientky, kterým udělám jednoduchý web. Časově to vyjde na stejně, míra osobní spokojenosti a radosti nesrovnatelně vyšší.

 

Takže konkrétně tento strach byl čistě v mé hlavě, promyslela jsem to, riziko je minimální, udělám to.

 

Co když je strach oprávněný?

 

I to je samozřejmě možné. Ne všechno, co vás napadne, by se mělo realizovat. Dobrý příklad je například „zakoupení domečku na hypotéku, jeho opravení a poskytování ubytování v soukromí“. Než uděláte takto velký krok, počítejte. Znovu a znovu. Kdy to reálně může začít vydělávat? Kolik budete potřebovat na opravu a zařízení (na základě vlastních zkušeností doporučuji zdvojnásobit odhad), nakolik bude domek během roku vytížený? Opravdu se chcete na dalších 30 let zavázat ke službě ostatním? Ono být k dispozici, být milá a přátelská, každý týden naběhnout a celý domek uklidit. Řešit různě poničené věci…

 

Jak odlišit strach oprávněný a zbytečný?

 

Buď si udělejte skutečně pečlivý rozbor nebo najděte někoho neutrálního, s kým to proberete. Někoho, kdo do vás nebude projektovat své vlastní strachy a omezení (toto obvykle dělají maminky) a zároveň vám řekne, co si doopravdy myslí.

 

 

 

 

Byznys je jako miminko

Byznys je jako miminko

Co dneska napíšu vypadá jako naprosto triviálnost. Něco, co je přece tááááák jasné. Že to přeci nemůže nikoho překvapit. Ale v praxi – jsou všichni v šoku.

 

Byznys je jako miminko

 

Představte si právě narozené děťátko, Takový ten malý schoulený mžourající uzlíček. Máte z toho radost, vkládáte do něj velké naděje a sny. Ale neočekáváte žádný výkon. Prostě víte, že se teď musíte spoustu let starat, pečovat a investovat. A teprve potom začne být človíček užitečný.

 

A ještě jeden příklad – strom. Nikdo příčetný neočekává úrodu od mladého stromku. Zasadím, pečuji, čekám. Dlouho. Bude úroda, stín, vláha. Za několik let.

 

Jenomže když začnete podnikat, obvykle potřebujete, aby vás vaše práce živila co nejdříve. Ve skutečnosti může trvat i několik let, než se práci dostatečně dokonale naučíte, než získáte nezbytné podnikatelské dovednosti, než si vybudujete dobré jméno. Jenomže i v prvních letech podnikání musíte jíst, bydlet, investovat, platit pojištění…

 

Co s tím? Doporučuji začít podnikat na částečný úvazek. Pěkně pomalu a v klidu, ale s naprosto jasnou vizí a plánem do budoucna. Můžete kombinovat podnikání a rodičovskou dovolenou; podnikání a zaměstnanecký poměr; podnikání a MLM; podnikání a studium.

 

Buďte k sobě a svým snům laskavé. Dopřejte sobě i svému podnikání čas k zesílení a růstu, teprve potom se budete moci těšit z bohaté úrody.

Všechno jinak

Všechno jinak

V uplynulých týdnech jsem nepsala a vlastně ani moc nepracovala, o to více přemýšlela. Všechno je jinak. Nevím, jestli došlo k posunu celé společnosti, nebo jen mého vnímání chodu světa, každopádně jsem se rozhodla změnit to, co ovlivnit můžu 🙂

 

Marketing jako obor je určitě fajn. Co mi začalo vadit je, jak se používá. Že někdo vyrobí, nebo ještě lépe doveze, nějakou totální …ehm… a potom se vynakládá nekonečně energie na to, aby se to prodalo. Proč proboha? V marketingu pracují lidé talentovaní na psaní, výtvarničinu, organizaci, techniku… a jejich energie se utápí v tom, aby po silnicích jezdilo více kamiónů a lidem se doma hromadily další vrstvy nesmyslů.

 

Po skoro 3 letech podnikání jsem si uvědomila, že jsem dobrá (ano, vím, ta skromnost…). Což v reálu znamená, že pokud pracuji pro nějakou firmu, je vysoká pravděpodobnost, že se jí bude dařit lépe a bude expandovat. Takže dělat více toho, co už dělá. Naplno mi došlo, že svou prací ovlivňuji svět.

 

A zároveň mám stále jasnější vizi ideálního světa. Méně kamionů, více stromů, kytek, klidu, zahrad, spokojenosti, laskavosti a vzájemné podpory. A samozřejmě nemůžu zapomenout na milované vodopády a motýly 🙂

 

Co to znamená v praxi?

 

  1. odmítla jsem několik klientů na e-shopy se zbožím, které považuji za bordel
  2. odmítám klienty, se kterými se mi nechce spolupracovat
  3. rozhodla jsem se, že budu dělat jen takové e-shopy, které prodávají zde vyrobené zboží místním lidem (taky vás tak moc štvou kamióny? Teď mi jeden pán ve vlaku povídal, že na silnicích je už stejně kamiónů jako osobáků a že úplně klidně jeden den vezou zboží z Prahy do Olomouce a druhý den totéž zboží zpět…)
  4. přesně jsem definovala svou cílovou skupinu – ženy pracující ve službách zlepšujících svět (tedy léčitelky, masérky, umělkyně, výtvarnice, učitelky, kadeřnice…). Ženy, protože světu rozhodně prospěje, když ženy budou mít více peněz. Služby, protože se tím výrazně zlepšuje kvalita života ostatních a zároveň tato práce neznamená ekologickou zátěž.

 

Vždycky jsem to měla tak, že jsem byla spokojená s tím, jak mi funguje rodina a nejbližší okolí a zbytek jsem vnímala jako „mimo své kompetence“. V posledních měsících se to změnilo. Nevím, jestli to souvisí s věkem nebo postupným odpoutáváním nejmladšího syna, ale teď si uvědomuji, že mám moc ovlivnit svět a chci ji využít.

 

Takže nová definice mého byznysu

 

CO: Konzultace, marketing, webové stránky

PRO KOHO: Ženy podnikající v oblasti služeb nebo vyrábějící hezké věci, které někomu udělají radost nebo jsou potřebné

PROČ: Protože společnou prací zlepšíme svět

(Mimochodem – pokud se někdo pokoušíte sestavit svůj byznys plán, tak to klidně může vypadat i takhle)