Většina mé práce probíhá doma na počítači, někdy jsem na telefonu, jednou do týdne se s někým setkám na osobní konzultaci (které bývají skvělé! Děkuji svým klientkám!). Svůj odpracovaný čas si měřím na stopkách na telefonu, každý odpracovaný úsek zapíšu do Excelu. Pěkně: Datum | Klient | Činnost | Čas | Hodinovka | Celková částka (počítá se vzorečkem).
Další sloupečky jsou Doprava | Externisti | Automatické feedy (pro majitele e-shopů). Je to přehledné, jasné, vždycky vím, co a jak dlouho jsem pro koho dělala. Na konci měsíce si prostě udělám kopie, vyfiltruji podle sloupečku B, vždy si nechám jen jednoho klienta, zbytek odmažu. Nahoře se mi ukáže celková částka pro každého klienta. Z toho vytvořím pracovní výkaz a fakturu. Obojí pošlu klientům a za týden jsou peníze na účtě.
Až potud je to naprosto přehledné, smysluplné, logické. Tak nějak by to dělala většina chlapů. Jenže někdy mezi vyfiltrováním jednotlivých klientů a tiskem faktur do celého procesu vstupují moje běsy.
Jak to vypadá, když běsy fakturují?
V hlavě se mi začnou ozývat ty hnusný hlásky:
- Tohle ti trvalo zbytečně dlouho. Netrvalo, já jsem hodně rychlá a efektivní.
- S tímhle textem jsi si až moc hrála, fakt bylo nutný hledat šest synonym pro slovo „žák“? Nemohla´s to vědět rovnou? Bylo nutno, úplně se tím změnila tonalita textu. K lepšímu.
- Tu dopravu by jsi neměla počítat, bylas potom u kamarádky, to to vlastně nebyla pracovní cesta. Nebyla, kdybych tam nejela do práce, tak sedím doma u počítače a dělám zakázky.
- Ten telefonát byl až moc osobní, vlastně spíš jako pokec s kámoškou. Nebyl, celou dobu jsme se bavily o její firmě, jen osobním tónem.
- Téhle nemůžeš fakturovat, před dvěma lety ti dohodila skvělou práci za hodně peněz. Ale můžu. Byla jsem jediný webdesigner, kterého znala a naší spoluprací jsem jim tehdy vytrhla trn z paty.
A jaký to má praktický dopad?
Začnu umazávat z toho pečlivě a poctivě vedeného Excelu. Tady za dopravu, támhle polovinu času, tady telefonát. V důsledku několik tisíc za měsíc. Je to děsná, děsná kravina. Nesmyslná, nepodložená, zbytečná.
Jak můžou vypadat vaše fakturační běsy?
- K balíčku přidáváte tolik různých dárečků, že se připravíte o zisk z obchodu.
- Odmítnete vzít spropitné.
- Nepočítáte čas, kdy děláte poznámky do zdravotní karty.
- Nepočítáte čas (a benzín) strávený na cestě za prací.
- Neúčtujete si čas, kdy klient bez včasné omluvy nedorazil na zarezervovaný termín – a pak trčíte denně pár hodin sama (naštvaná) v prázdné ordinaci a čekáte na ty další.
Přesný návod na zapuzení fakturačních běsů
- Přesně si je pojmenujte, ideálně zapište.
- Pokuste se zjistit, kde se vzaly (nápověda – obvykle to souvisí s víceméně vědomým přesvědčením „nejsem dost dobrá“).
- Zbavte se jich. Tohle může být běh na dlouhou trať. Anebo na krátkou, pokud spolupracujete se šikovnou koučkou, energetickou léčitelkou, terapeutkou. Zajděte za ní s tím seznamem z bodu jedna. Ona se vám pošťourá v duši a společně to rozpustíte.
- Před fakturací vědomně zvyšte hladinu své energie. Já si dala volno (začala jsem v červenci, když jsem si celou situaci plně uvědomila), doma jsem pořádně uklidila, koupila pokojovou kytku, zašla si na masáž. A až teprve potom jsem sedla k fakturám. Na srpen chci přidat aromaterapii, už jsem koupila difuzér.
- V extrémních případech tuto práci delegujte. Svůj pracovní výkaz zašlete účetní, asistentce. Vůbec se celého procesu neúčastněte. Ať to ona zpracuje, vyčíslí, pošle. Věřte mi, že takto investované peníze se vám mnohonásobně vrátí.
Fakturační běsy mohou mít nespočet podob. Schválně mi napište o těch vašich, přidám je na seznam. Jsem si jistá, že ostatním to pomůže.
P.S. Lingvistická vsuvka – „běs“ se skloňuje buď podle vzoru „pán“ nebo „hrad“. Záleží na tom, jestli je považujete za životné nebo neživotné.
