Tento typ je nejsmutnější a jeho zástupci se nenacházejí mezi mou klientelou. Dokonce se mi ani nepodařilo najít pro ně vhodný název z fantasy či pohádkového světa. O nich totiž žádné příběhy nevznikají.

Typickou představitelku tohoto světa potkáte ve fyzické realitě. Je to třeba padesátiletá majitelka obchodu na vesnici. Její muž před 20 lety vymyslel, že by bylo skvělé udělat z jejich garáže obchod. Takové to „všichni to potřebují, nebudou jezdit kvůli jogurtu do města a budou nám vděční. A ty dobře využiješ čas při mateřské, stejně jsi doma“. Tak to udělali.

Jenže pán si po pár letech našel milenku a zmizel. Paní zůstaly děti, dům a obchod. Na domě hypotéka. Obchod vydělá tak akorát na sebe, vesničané si zvykli, že můžou zazvonit kdykoli a paní jim ochotně vydá ten kus chybějícího eidamu. Obchod je ve velmi mírném zisku, paní si platí minimální sociální pojištění, hypotéku tak nějak splácí. Je tam celý život uvázaná. Pořád. Na něčem, co nechtěla. Co nevydělává. Co jí nedává smysl. Ale ona o tom nepřemýšlí, protože co jiného by asi tak měla dělat, když dělá celý život tohle. Žádná dovolená, žádné sny. Žádná budoucnost.

Bezejmenní a peníze? Přitékají takovou maličkou špinavou strouhou. Tak akorát na přežití. A modlí se, aby je paní co nejrychleji poslala dál. Aby je neuvázala v této životní etapě na dlouhou dobu. Snaží se z té mizérie co nejrychleji vypadnout. A my se jim nemůžeme divit.

Nelíbí se vám výsledek?

 

Mrkněte na další možnosti, možná se uvidíte v něčem vhodnějším ;)