Předesílám, že víly jsou mým nejoblíbenějším typem lidí. Kamarádek.

A noční můra coby klientela. Pardon.

Klasickou vílu definuje prohlášení: „Ale já se nechci starat o tyhle věci, já chci tvořit!“, doplněné zasněným pohledem upřeným do jiné reality. Samo o sobě to není tak hrozné, pokud tato hláška není reakcí na patnáctou urgenci podkladů pro web.

Víly jsou úžasná stvoření. Umělkyně. Výtvarnice, fotografky, spisovatelky, zakladatelky lesních školek…

Když se víla rozhodne podnikat, má v podstatě dvě možné cesty

1) Je si vědoma svého „víláctví“ a soustavně na sobě pracuje. Učí se mít ráda peníze, učí se pracovat ve struktuře, učí se nebát administrativy, učí se držet termíny…

2) Najde si někoho, kdo jí vytvoří ochrannou bublinku, všechny tyhle hrozný věci od ní odkloní a opravdu jí vytvoří prostor pro tvorbu. Manažera, schopnou asistentku, agenturu, Fler.

Víla a peníze? No, na její mateřský planetě nic takového neexistuje. Víly peníze z podstaty nechápou. Necítí jejich energii, spíš se jich bojí. Pokud chce mít víla peníze, musí se s nimi opravdu vědomě naučit pracovat.

Nelíbí se vám výsledek?

 

Mrkněte na další možnosti, možná se uvidíte v něčem vhodnějším ;)