Kdy jste se naposledy bály? A čeho? Tmy? Cizího člověka v setmělé ulici? Výsledku testů u doktora?
Strach je běžnou součástí podnikání
Když jsem začala s konzultacemi, měla jsem představu, že se budeme hodně pohybovat v číslech – plánování nákladů, příjmů, možná rizika, implementace takových těch běžných marketingových údajů, jako kolik procent lidí reaguje na viděnou reklamu nebo kolik procent se pravděpodobně odhlásí z odběru newsletteru. Tak toto jsme zatím neřešily ani jednou. Ale konzultačním evergreenem se stalo slovo STRACH.
Čeho se podnikatelky nejvíce bojí?
- zvýšení ceny – mají strach, že přijdou o zákazníky a nikdo další již nepříjde
- posílání newsletterů – nechtějí obtěžovat
- užívání sociálních sítí – bojí se ztráty soukromí a opět nechtějí obtěžovat
- zviditelnění se – publikace vlastní fotky, vlastních názorů – člověk se tím veřejně obnažuje
- vlastní neschopnosti – jak moc dobře je dost? kde je hranice mezi „amatérský pokus“ a „kvalitní práce“?
- konkurence – co když jsou lepší, schopnější, zajištěnější
- úřadů – řada záležitostí je naprosto nesrozumitelná (zkuste si třeba zřídit provozovnu)
- úspěchu – co když vydělám víc než manžel?
- spolupráce – co když mi zaměstnanci ukradnou know how a založí si vlastní firmu?
Strach je normální
Můžu vás ujistit, že ataky strachu jsou normální. Zažíváme to všechny (nevím, co pánové, ale to se asi nikdy ve skutečnosti nedozvíme). Strach neříká, že to nemáte dělat. Jen že vstupujete na neznáme území. Strach není neprostupná zeď, jen taková varující kontrolka. Určitě vás to nemá zastavit, jen upozornit – abyste danému problému věnovaly pozornost, vše si promyslely, propočítaly…
Jak se strachem pracovat?
Je dobré si strach přiznat, pojmenovat a opravdu tomu věnovat pozornost. Napište si, čeho přesně se bojíte. A potom daný problém rozeberte. Dejte tomu čas. Musíte oddělit, co je ve vaší hlavě a co může být skutečné nebezpečí. Napište si několik možných scénářů – co se může stát? Jaká je nejlepší, průměrná a nejhorší budoucnost? Já mám analytické myšlení, takže při podobné situaci používám čísla.
- chci odmítnout klienta
- již jen to pomyšlení spustí smršť strachu v mé hlavě – co když se naštve? Co když další objednávka nepřijde? Co kdyby mi mohla přivést jiné dobré klienty? Fuj. Jen jak to píšu, tak se mi stáhl žaludek.
- a teď práce s realitou – naštvu někoho? Nu – je to dospělý člověk, zřejmě se již naučil zpracovávat odmítnutí. Když napíšu dopis slušně, případně jej odkážu na nějakého specialistu, který mu pomůže lépe, toto riziko se významně sníží. Další objednávky – to je asi stejné, jako strach, že nevyjde slunce. Pracuji v marketingu, získávání dalších zakázek je má specializace. Takže zbytečná panika. Odříznutí nové klientely – opět nesmysl. Stejně jako není nijak žhavé, že spokojený klient přivádí další zákazníky, stejně nebude žhavý jejich odklon. No a tak dál…
- A řešení – pokud odmítnu tuto zakázku, připravím se asi o 10 000 Kč, ale také hromadu starostí. Takže – co můžu udělat, abych získala zakázku za 10 000 Kč? Nu třeba si najít dvě příjemné a milé klientky, kterým udělám jednoduchý web. Časově to vyjde na stejně, míra osobní spokojenosti a radosti nesrovnatelně vyšší.
Takže konkrétně tento strach byl čistě v mé hlavě, promyslela jsem to, riziko je minimální, udělám to.
Co když je strach oprávněný?
I to je samozřejmě možné. Ne všechno, co vás napadne, by se mělo realizovat. Dobrý příklad je například „zakoupení domečku na hypotéku, jeho opravení a poskytování ubytování v soukromí“. Než uděláte takto velký krok, počítejte. Znovu a znovu. Kdy to reálně může začít vydělávat? Kolik budete potřebovat na opravu a zařízení (na základě vlastních zkušeností doporučuji zdvojnásobit odhad), nakolik bude domek během roku vytížený? Opravdu se chcete na dalších 30 let zavázat ke službě ostatním? Ono být k dispozici, být milá a přátelská, každý týden naběhnout a celý domek uklidit. Řešit různě poničené věci…
Jak odlišit strach oprávněný a zbytečný?
Buď si udělejte skutečně pečlivý rozbor nebo najděte někoho neutrálního, s kým to proberete. Někoho, kdo do vás nebude projektovat své vlastní strachy a omezení (toto obvykle dělají maminky) a zároveň vám řekne, co si doopravdy myslí.
