fbpx
Peníze jako energie

Peníze jako energie

Jaký máte vztah k pěnězům? Většina lidí říká, že neutrální. Peníze považují za nástroj, který se může použít k dobrý i špatným účelům. Že jim stačí vydělat na přežití. To je stejné, jako říkat, že stačí být tak zdravý, abych si mohla sama dojít na záchod. Mně to tedy nestačí. Na světě je tolik dobrých a zajímavých věcí! A skoro na všechny potřebujete peníze.

Já peníze považuji za jednoznačně pozitivní. I když se nad tím opravdu zamyslím, nenapadá mě jedna jediná oblast v mém životě, které by uškodilo, kdybych měla VÍCE peněz. Jak to máte vy?

 

Máte neomezený přísun peněz, jak žijete?

Toto není nějaká hypotetická věta, kterou máte jen tak přelétnout očima. Opravdu vezměte svůj blog a pište. Celou stránku. Nechce se vám? Drhne to? Nějak se vám neudělalo úplně dobře? Úkol odkládáte? Já vím proč! Zkuste jít doopravdy do hloubky. Nejspíš na první dobrou na nic zásadního nepřijdete. Ale když budete sledovat své myšlenky, určitě se brzy něco objeví. Zjistíte, co je startovačem vašeho negativního myšlení o penězích. Docela dobrým spouštěčem jsou vánoce a obecně návštěvy u rodičů (nic proti rodičům).

 

Jaké jsou vaše vzpomínky spojené s penězi?

O penězích se doma nikdy nemluvilo, ale tak nějak jste vždycky věděla, že jich není dost? Že si nemáte vymýšlet? Že prostě nedostanete, co chcete? 

Nebo někdo z rodiny peníze měl a díky tomu manipuloval s ostatními členy? Vydíral je? Dovolená byla podle něho, protože on to platil? Jednomu členovi rodiny se všichni přizpůsobovali, protože na něm byli závislí? Prarodiče, u kterých jste bydleli? Otec? 

A co takhle dědictví? Máte v podvědomí neoddělitelně spojené peníze a úmrtí někoho blízkého? 

Ex-manžel vás kvůli penězům tahal po soudech?

Celé dětství jste něco strašně moc chtěla a nebyly na to peníze?

Rodiče celý rok škudlili na dovolenou a pak se celou dobu hádali?

Za peníze z první brigády jste si koupila nějakou děsivou blbinu? Nebo vám je třeba sebrala starší sestra?

 

Co kdybyste najednou vydělávala trojnásobek?

Opět si udělejte čas a pište. V čem by se změnil váš každodenní život? Co zlého by to mohlo přinést? Zlého? Cože? Ano, chápete mě správně. Řada žen si podvědomě sabotuje své příjmy. Kdykoli má dojít ke zlepšení, udělají nějaký nesmyslný krok, kterým vše pokazí. Proč by to dělaly? To kope kolem sebe naše milé podvědomí.

Vypadá to nesmyslně, takže příklad z mého vlastního života.

V posledních letech pravidelně zdvojnásobuji příjem, v roce 2018 jsem vydělala tolik, že jsem dle svých očekávání měla být bohatá. Nebo se tak alespoň cítit. Bohužel ne. Pořád nemám peníze. Když se podívám na své příjmy, tak opravdu nechápu. Co se to kua děje? 

1) Sebesabotáž – kdykoli mám peníze navíc, stane se mi nějaký průšvih. Rozbiji auto (poslední oprava 15t), počítač, něco na domě. Spadne mi telefon do misky s vodou pro psa. Koupím na splátky nějaký brutálně drahý online kurz. Takže v důsledku jsem pořád na nule.

Přeci jenom už si nějaký ten čas hraju se světem energií, takže vím, že tohle všechno si způsobuji sama. Na náhody nevěřím. Proč bych to ale dělala? Proč se bojím mít více peněz? Hm, protože bych musela převzít větší díl zodpovědnosti za stavbu domu. Teď stavební materiál platí můj muž. Když budu mít peníze navíc, tak to bude i na mně. Drenáže, trubky, bagrování, sádrokartony, podlahy. Takže se bavíme o stovkách tisíc. Mé přesvědčení “Bez ohledu na to, kolik vydělám, mi stejně nic nezůstane” mě sabotuje ve vztahu k penězům. Co s tím? Zřejmě dobrovolně převzít svůj díl zodpovědnosti za stavbu. Zároveň založit spořící účet, takže nějaké peníze mi nakonec zbydou. S jistotou neřeknu, teď to řeším.

Co vaše sabotáže? Třeba nesmyslné nákupy? Pomáhání lidem, kteří si to nezaslouží? Spojíte se v podnikání s kamarádkou, která má sice vizi, ale pak už je to všechno na vás? Opakovaně investujete do “zaručených fondů” a o peníze přicházíte? Věříte, že kvůli vašim úsporách hladovějí děti v Africe?

2) Peněžní archetyp – stejně jako jste nějaký typ podle horoskopu, nebo firemní archetyp, máte i nějaký mustr, podle kterého zacházíte s penězi. Já jsem Rebel, což s sebou nese v pozitivním duchu odvahu investovat, rychlou realizaci cílů. V negativním mi díky investicím do podnikání nezbývají peníze na úspory a občas ani na běžný život. Taky mě některé podnikatelské záměry znudí rychleji, než začnou vydělávat. 

Další peněžní archetypy jsou třeba Spořič (drží úspory, hraje na jistotu), Pečovatel (má tendenci svými penězi podporovat široké okolí bez ohledu na svou vlastní situaci)… je jich dvanáct, pokud vás téma zaujalo, zkuste googlit. Určitě to v Čechách někdo řeší.
 

Jak stanovit peněžní cíle?

Příjem – to je jasné, příjmy většina z nás sleduje. 

Zisk – tohle je už rozhodně zábavnější. Většina mých klientek neví, jaká z jejich činností jim nese největší zisk. Jaký je čistý zisk z každé akce. Z každého prodaného produktu. Tohle je důležité, takže opět příklad:

“Uspořádáte víkendovku pro ženy. Něco musíte samozřejmě pustit do propagace. Přihlásí se jich deset, každá zaplatí 10t. Připravíte materiály, rezervujete hotel, v ceně je stravování. Dva týdny předem visíte na telefonu, protože se pořád někdo na něco ptá. Tři se odhlásí na poslední chvíli a neseženete náhradu. Musíte dojet na místo. Manžel sice děti pohlídá, ale úplně urvaný také není. Po příjezdu domů dva dny vracíte domácnost do původního stavu”. Těch “juchůůůů 100t za víkend” nějak ztratilo ten správný náboj, že?

Oproti tomu nudná varianta

“Sedíte u počítače a denně 6 hodin pracujete pro klienty. Vaše hodinovka je 600 Kč. Za týden vyděláte 18t. Beze stresu, z domu, bez propagace, bez nákladů”.

Zdravotní, sociální, daně… platíte v obou případech.

Investice – od určitého stupně podnikání se bez investic neobejdete. Propagace na sociálních sítích, konzultace, účetní, fotky, vzdělávání. Znám dost žen, které v investicích totálně ulítly. Prostě najednou investují a všechno dají na jednu kartu. Docela pomůže, když si investice rozplánujete do celého roku. A pamatujte, že investici od vyhozených peněz odděluje zisk, který přinese. Než investujete, vždy si odpovězte: kvůli čemu přesně investuji, jak a kdy se mi peníze vrátí.

Úspory – obecně se doporučuje spořit minimálně 10 % z příjmů. Já mám se spořením problém. Vždycky šetřím a v okamžiku průšvihu peníze ze spoření stáhnu. Pokud jste na tom podobně, začněte pomalu. Třeba stovku týdně, trvalý příkaz. Potom to zvedněte. Zkuste stavební spoření nebo jinou formu úspor, na které se tak lehce nedostanete.

Musíte si vytvořit několik účtů (tedy já také) – úspory na běžné průšvihy (možná 20t?), spoření na dovolenou (pozor, potřebujete vykrýt nejen náklady na dovolenou, ale i na výpadek příjmů v době dovolené), spoření na dobu poklesu příjmu v podnikání (toto je buď cyklické silné vs slabé měsíce nebo jednorázové – celkově jde ekonomika dolů), toto by mělo být alespoň na 6 měsíců. A samozřejmě spoření na důchod. Kde na to máme jako vzít? No, z těch 100t, které měsíčně vyděláme a nerozfrcáme. Jinak vážně nevím. 

 

Vztah k penězům

Lidi, kteří mají peníze, je mají proto, že k nim mají jednoznačně pozitivní vztah. Tuto metodu velice vtipně popsal Jiří Čmolík. Určitě znáte pojem systemické konstelace. Jde o to, že se vytvářejí situace, ve kterých lidé hrají zástupné role. Potom se řeší jejich vzájemný vztah, pocity, jaké mají. Vstoupením do role se ty pocity vyvolají, když se situace nějak změní, mění se i ty pocity. Celá akce bývá spojena s velkým uvědoměním. Obvykle se dělají rodinné konstelaci. Čmolík staví konstelace, kde jedna z osob zastupuje Peníze. Ostatní si řeší svůj vztah k nim. Třeba se je snaží nějak přitáhnout, chytit, ulovit, ignorovat… Peníze na to reagují. 

Pokud máte k podobným záležitostem nedůvěru, zkuste si tuto situaci doma nakreslit. Sebe a peníze. Na jednom papíře. Možná se vám tam objeví i další lidé. Třeba ex-manžel, který stojí mezi vámi a penězi. Nebo budete vy v jednom koutečku a peníze ve druhém. Nulové propojení. Je to práce s energií. Buďte trpělivá, vytvořte si pro práci dobré a klidné podmínky. 

Až vám bude vše jasné, papír spalte. A namalujte si nový, kde budete v lepší pozici. Ten si nadepište datem z blízké budoucnosti (mně se osvědčují 3 měsíce) a ten si schovejte. Za tři měsíce to udělejte znovu. 

Vůbec, ale vůbec, nemusíte umět kreslit. Já také neumím. Můžete třeba psát různě jména (různým písmem, barvou, silou), kreslit čáry, kroužky, škrtat… nebo vezměte třeba kameny. Cokoli, co vám sedne. 

Tohle je dobré, že?

Zbývají nám poslední dvě lekce!

JanaS

P.S. Toto je jeden z dílů mého 21denního transformačního programu pro podnikatelky. Pokud máte pocit, že by se vám hodilo více peněz z vašeho podnikání, můžete si jej koupit. Vlastně – kupte si ho!

 

 

Necháváte si nejlepší know how pro privátní klienty?

Necháváte si nejlepší know how pro privátní klienty?

Moje klientky se mnou pravidelně řeší, jak odlišit obsah do článků zdarma, obsah do placených online kurzů a obsah konzultací. Mají pocit, že tím, že nějaké téma řeší individuálně při privátních konzultacích, tak totéž nemůžou napsat do článků zdarma. Protože by jim nikdo na ty konzultace nechodil, když si to můžou přečíst zadarmo. Přece.

 

A překvápko! Není to vůbec pravda. Vlastně byste měly zpracovávat přesně to samé. Protože to bude téma, kterému rozumíte a jste v něm dobré. Umožní vám to odlišit se od konkurence. Takže, pokud je obsah stejný, proč to dělat třikrát jinak?

 

Články – píšete stále ve svém tématu, ale nahodile, jak máte inspiraci a náladu. Nikdy nikdo pečlivě nepřečte všechny vaše články z vašeho blogu. Takže se s nimi nemusíte nijak zvlášť zalamovat. Nikdo za ně neplatí, takže očekávání jsou poměrně nízká. Účelem článků je udržovat pozornost k tématu a profilovat se jako expert v oboru. Většinou je to první kontakt s vašimi budoucími klienty. Ve článcích nejde o nějaký významný dopad na jejich čitatele. Samozřejmě je super, pokud zažívají nějaké významnější A-HA momenty, ale ani vy ani vaši čtenářů se nesnažíte dosáhnout nějakého výraznějšího posunu pomocí článků.  

Online programy – stále stejné téma. Ale máte jasnou strukturu, cíl, závazek. Lidi za to zaplatili, tak očekávají nějaký přínos. Pokud si někdo koupí online program, tak už chce změnu. Ale ne až tak 😉 Většina kurzů je cenově dostupná a 40 % zakoupených online kurzů nikdy nikdo neotevře. Nevěříte? Odpovědi jsou ve statistikách. Většina lidí své kurzy nikdy nedokončí. Nekouknou tady a tam a převálcují je jiné povinnosti. Takže vydají vcelku malé peníze a výsledek je většinou nic moc. Samozřejmě někteří dokáží i z levného online kurzu vytěžit  maximum. Chvála jim. 

Privátní konzultace nebo koučing – opět stejné téma. Často při privátních konzultacích řešíme přesně stejné věci, jaké jsou v mém online kurzu za pár stovek. Vlastně obráceně, do online kurzu za pár stovek jsem sepsala to, co řešíme na privátních konzultacích. Přesto mám stále klientky na konzultace. Proč? Hlavní rozdíl je v přístupu.

Pokud chci udělat v nějaké oblasti velkou změnu a pokrok, musím jí věnovat opravdu velké množství energie. Alokovat dlouhodobě mentální kapacitu. Je jedno, jestli jde o krok v podnikání, hubnutí nebo péči o domácnost. Prostě každá velká změna je náročná. A každý člověk dokáže držet svou mentální kapacitu pouze pro několik oblastí svého života. Když bych tuto změnu chtěla dělat pomocí online kurzů nebo článků zdarma, musela bych upozadit některou ze svých stávajících priorit. A to nechci a nemůžu. Když si zaplatím konzultaci nebo koučing, tak využívám mentální kapacitu té konzultantky. Ona se tématu věnuje, ona se v něm vzdělává, ona na to myslí skoro nonstop, ona drží projekt. Ona mi dává termíny a úkoly. Já se jenom vezu. A to už je jednoduché. 

Ano, stojí to peníze. Jenže alternativa je, že to budu řešit sama pomocí obsahu zdarma – tedy budu pronikat do oboru, kterému nerozumím, studovat to, zkoušet to – tudíž upozadím svou práci, což mě bude stát peníze a čas a nejspíš nedosáhnu očekávaného výsledku. I když by mě teoreticky bavilo navrhování vlastní zahrady, nebudu to dělat. Zrovna tak si najmu bytovou designérku. Nebo někoho, kdo se mnou půjde nakoupit oblečení. Protože to všechno mi šetří peníze a čas. Mmch – teď jsem s koučkou řešila: “cítím se nespokojená a vlastně nevím proč”. Blbost, že? Kdybych si sedla k čaji a hluboce se nad tím zamyslela, tak to vyřeším sama a zadarmo. Problém je, že jsem si ten čas nenašla celé měsíce. Pokud podnikáte, zřejmě na tom budete podobně.

A nevím jak vy, ale já prostě nejsem ochotná věnovat svůj čas tomu, že si budu nějak hluboce studovat další obor. 

 

Proč tedy nabízet všechny tři možnosti?

 

Protože takto pokryjete poptávku zákazníků v různé fázi vašeho vztahu.

Články – první kontakt, zaujmete, získáte důvěru, často i e-mailový kontakt. Pokud chcete, aby byla vaše práce dostupná i pro nízkopříjmové skupiny, články jsou výborný způsob, jak pro tyto lidi pracovat zdarma. Když bude někdo namítat, že jste drahá, ať si prostuduje vaše články.

Online program – levná záležitost. Důvěra se buduje postupně. Jsou výjimky, které se okamžitě nadchnou a hned po přečtení článku jdou do dlouhodobého a drahého individuálního programu. Většina lidí jde pozvolnou cestou. Čte články, koupí levný program. Když se jim to líbí, koupí dražší program. Pokud jsou ještě pořád spokojení, po delší době se odhodlají k nákupu drahé služby. Protože vás už znají a ví, že budete mít výsledky.

Privátní konzultace – koučing, mentoring, placený mastermind… klienti vás znají, důvěřují vám a opravdu vážně chtějí udělat změnu. Velký krok. Jsou připraveni na investici a ví, že to nebudou vyhozené peníze.

 

A když už jsme u toho, můžete si mě najmout na dlouhodobou spolupráci – zvládneme postupně všechno od definování cílovky, přes nalezení ideálního byznysového modelu, web až po prodej. Prvním krokem je úvodní konzultace. Vyberte si termín.

Doporučení fotografové pro weby

Doporučení fotografové pro weby

Sehnat profi fotografa, který udělá pěkné fotky není problém. Najít fotografa, který udělá fotky použitelné pro webovou prezentaci podnikatelky už je vážně kumšt. Více o nutnosti mít profi fotky a co všechno si pohlídat, aby byly opravdu použitelné na webu píšu ve svém kurzu 21denní transformační program pro podnikatelky

A protože si vážíme práce všech, kteří nám pomáhají rozjíždět naše podnikání, dáváme s členkami FB skupiny Online pro rebelky dohromady seznam doporučených fotografů na weby. Pokud máte podobně dobrou zkušenosti, napište mi, seznam rozšířím 

 

Jakub Viktora – Zlínský kraj – doporučuji já 😉

Kateřina Tůmová – Praha

MS Fotoateliér – Praha

Eva Zajícová – Mladoboleslavsko

Gabriela Pausa – 

Jan Tichý – Praha

Veronika Daňková – Zlín

 

Jak zvládnout 4 děti, podnikání, bydlení na samotě. A ještě se dostat na Island

Jak zvládnout 4 děti, podnikání, bydlení na samotě. A ještě se dostat na Island

Od mých dvaceti let vcelku často slýchám: “Já vás obdivuju, že zvládáte …”.

Můžete doplnit:

  • odjet pracovat do Izraele
  • trávit každý víkend v Alpách na snowboardu (to zamlada)
  • přestěhovat se z Mnichova na zboru (rozuměj dům ve stavu pokročilého rozkladu) na Moravských Kopanicích
  • vychovávat čtyři kluky
  • začít a udržet podnikání
  • posouvat cíle…

 

Podobná prohlášení mne vždycky překvapila. Cestování a řada rozhodnutí z mladých let plynula prostě z toho, že se mi nechtělo ztrácet čas vytvářením všech možných katastrofických variant. Taky jsem vcelku bytostně přesvědčená, že mám štěstí a dobře to dopadne (když si teď vzpomenu na sólo stopování po Palestině, tak se mi udělá vcelku zle).

Od té doby, co pomáhám s marketingem podnikatelkám ve službách, úvodní větu slýchám hlavně ve spojitosti s organizací trojboje:

 

DĚTI – PODNIKÁNÍ – OSOBNÍ ŽIVOT

 

Řešíme to všechny! Také máte soustavně pocit, že někde něco zanedbáváte? Spojeno s výčitkami svědomí? Podařilo se vám natolik přepálit síly, že jste se dostala do stavu pracovní neschopnosti? Já v září. A to všechno v důsledku spojeno s pocitem totálního selhání (a je jedno, že máte skvělou firmu, tento pocit dokáže vyvolat špinavé nádobí na lince).

 

Já netvrdím, že to mám všechno vyřešené. Že zvládám. Že mám všechno pod kontrolou. Nicméně během let jsem přišla na řadu strategií, které mi pomáhají. Čtyři děti, bydlení na samotě, podnikání, stavbu domu, koníčky, psa. A na ten Island pojedu v létě. Ty strategie nejsou všespásné. Ale roky praxe ukazují, že čím více se jich držím, tím šťastnější jsem. Vydělávám více peněz. A ano. Zvládám.

 

Většinu těchto postupů jsem vypracovala během mnoha let na mateřské. Zpětně tyto roky hodnotím jako nekonečný prostor pro studium a testování. A samozřejmě čtení. Nejedná se o nic průlomového, nebo zásadně originálního. Vlastně bych v tom neviděla velkou hodnotu. Jenže když tyto postupy při konzultacích sdílím se svými klientkami, hlásí výrazné zlepšení ve svém životě.

 

Proto jsem pro vás připravila ucelený program, který vám pomůže zlepšit kvalitu života. Hlavní myšlenkou je, že osobní život a podnikání ve službách nejsou oddělitelné. Prostě jste jeden člověk. Máte 24 hodin denně. Pokud hapruje jedna část života, zákonitě se to přenese do těch ostatních.

 

Několik let jsem hledala ideální time management. Četla různé články. Jak plánovat. Rozdělit čas. Kdy odpovídat na maily. Delegovat. A nad tím vším se vždycky vznášelo: “pěkný, ale co když se ráno pozvrací děcko?”. Potom jde celé pečlivé plánování do háje. A když dětí máte více, tak něco nečekaného nastane minimálně jednou týdně.

 

Tento program je jednoduchý, můžete se do něj přihlásit ve formuláři dole pod článkem. Během pár dní vám přijde několik krátkých e-mailů. Přečtení i uvedení do praxe zabere opravdu krátkou dobu. Prověřeno životem mým i mých klientek. Zkuste to. Celý program je ZDARMA a můžete se z něj kdykoli odhlásit.

Průběžné zhodnocení měsíce

Průběžné zhodnocení měsíce

Blíží se konec měsíce, založte si nějaký systém na sledování a vyhodnocování výsledků vaší práce. Prosím, nedovolte, aby vám na výběr toho ideálního prográmku a fontu padlo celé dopoledne! Excel je fajn, zbytek sešitu po dětech také. Nesmíte to ztratit. Co se týče sledování peněz, návštěvníků, prodejů (čísel) založte tabulku na celý rok.
 
 

Tento soubor bude úplný poklad

 
 
Pomůže vás držet v kurzu.
Dělat potřebné úpravy průběžně a ne až z toho vznikne velký průšvih.
Roční zhodnocení stihnete za dvě hodiny, nezabere to týden.
Pokud začnete spolupracovat s nějakou konzultantkou, ušetříte spoustu peněz – nebudete jí muset platit za zjišťování, jaká je realita ve vaší firmě (čest výjimkám, které na konzultaci přicházejí s tabulkou).
Když se manžel zeptá, jak to teda jde, tak místo ÉÉÉHMMMM, vytáhnete přehlednou tabulku. Pro vašeho muže bude jednodušší respektovat vaši práci, pokud uvidí, že to máte pod kontrolou. 
 
 

Sledujeme čísla – tabulka na celý rok

 

  1. Tabulka na příjmy.
  2. Tabulka na čístý zisk (buďte upřímná, opravdu odečtěte všechny náklady a započtěte všechny hodiny; ano, i vzdělávání. Zrovna tuhle tabulku bych manželovi snad ani neukazovala).
  3. Marketing – počet návštěvníků webu, počet členů FB skupiny, počet kontaktů v databázi. Pokud si databázi budete čistit a odstraňovat neaktivní lidi, udělejte si poznámku. Jinak za půl roku nebudete vědět, proč najednou zmizelo 400 lidí.
  4. Co placená propagace? Jaký je konverzní poměr? Dá se to zlepšit?

 

A nad čím se zamyslet (a poznamenat)

 

  1. Cíl na leden – splněno? Proč ne?
  2. Jak pokračuje psaní článků? Stihla jste? Máte zapsané nápady na budoucí články?
  3. Co zaměstnanci, jsou přínosem?
  4. Jaká vaše služba (produkt) si vede nejlépe? Co nejhůře?
  5. Jaký byl nejtemnější okamžit vašeho podnikání v lednu? Dá se tomu předejít?
  6. U kterého klienta vázne spolupráce? Nedosahujete výsledků? Co pro to můžete udělat?

 

A rovnou naplánujte další měsíc

 

Tedy k údajům, které zaznamenáváte, přidáte další řádek – plánováno. Potom můžete jednoduše vyhodnotit, co jste chtěla, co opravdu udělala a najít brzdu.

 

Tak. Není to složité, zabere vám to každý měsíc chvilku. Prosím, opravdu to dělejte. 

 
 
Ultimátní návod na psaní článků do blogu

Ultimátní návod na psaní článků do blogu

Kdykoli jsem klientkám řekla, že pokud chtějí dosáhnout výraznějších výsledků v marketingu, měly by psát a publikovat článek každý týden, přišla pro mne vcelku nečekaná reakce. Zbledly, zadržely dech, zamžikaly očima a začaly smlouvat, jestli by to nestačilo jednou měsíčně. Jako cože? Nějakou dobu mi nedocházelo, v čem je přesně problém. 

 

Marketingovou brzdou je vzdělání!

 

Tedy konkrétně pobyt na vysoké, kde byly naučeny, že byť je myšlenka jedna jediná, musí se natáhnout na xy stránek. A že by do onoho dílka měly nacpat všechno, co se jim podaří k danému tématu najít. Když jsem se začala ptát, jak dlouho jim napsání článků trvá, odpovědí mi bylo šílených 8-12 hodin. Bože!

 

Před mnoha lety jsem se živila psaním článků pro weby se zdravotní tematikou. Placená jsem byla za článek. Takže pokud jsem ho stihla za hodinu, měla jsem véééélmi slušně placenou práci. Dvě hodinky znamenaly slabší průměr. Za tři už to nemělo smysl dělat.

 

14 tipů na efektivní, rychlé a smysluplné napsání článku

 

Články pište krátké, tak na jednu stránku. Vezměte jednu myšlenku a tu rozviňte. Ať to má smysl a říz. Představte si ženu jedoucí narvanou tramvají. Pokud otevře dlouhý článek, povzdychne a ani se to nepokusí přečíst. Schválně si zkuste napsat článek dlouhý a o týden později krátký. Na co budou lidé lépe reagovat.

 

Pište krátké a jednoduché věty. Lidem se to bude lépe číst a vy nebudete muset dumat nad správným rozmístěním čárek.

 

Mezi odstavci dělejte větší mezery. Opět se to bude lépe číst a zároveň článek bude vypadat delší.

 

V jednoduchosti je síla. Pro běžné články do blogu si vybírejte jednoduchá a snadno srozumitelná témata. Dříve jsem se snažila psát “hodnotné” návody, o kterých jsem si myslela, že budou užitečná a opravdu pomůžou. Jejich zpracování mi trvalo půl dne a pokud je někdo četl, tak ne moje cílovka (ženy, které si mě objednají na web nebo marketing), ale lidi, kteří si podobné věci řeší sami.

 

Pokud máte nutkání zpracovat něco opravdu do hloubky a pečlivě, vyčleňte si na to čas a téma zpracujte jako e-book.

 

Nepoužívejte odborné termíny. Cílem článku není zamachrovat, kolik že toho umíte. Ale předat informace způsobem, který bude pro vaši cílovku srozumitelný (fyzioterapeutky!).

 

Publikujte pravidelně! Naučíte lidi, aby se na vaše články těšili a v konkrétní dobu budou sami přicházet na stránky, protože ví, že každé úterý ráno je tam čeká něco zajímavého.

 

Pište v době, kdy vám to myslí. Pracovat 8 hodin pro klienty, potom lítat kolem rodiny a potom se snažit vyplodit cokoli smysluplného, je nesmysl. Já teď píšu články ráno od 7 (vypravím děti) do 8 (probouzí se muž). Jde to skvěle! Dříve jsem tuto hodnotnou část dne obětovala domácnosti.

 

Průběžně si zapisujte nápady na články. Kde je vzít? Kdykoli s někým mluvíte, něco čtete, koukáte se na televizi, jste na sockách.

 

Článek pište rovnou na web a na kontrolu ve Wordu si ho překopírujte, překlepy opravte ručně na webu. Dříve jsem psala ve Wordu a teprve potom kopírovala, ale pravidelně mi to rozhodilo formátování.

 

Pokud máte ke psaní bytostný odpor, najděte si jiný formát pro komunikaci své práce a myšlenek. Video, fotky, obrazy, podcast… já píšu, protože je to pro mne jednoduché.

 

Celý úkon si zprocesujte. Abyste věděli přesně krok za krokem, co a v jakém pořadí dělat. Takže: napsat článek ve WordPressu, kontrola ve Wordu, na Pixabay najít fotku (vezměte nějakou z prvních tří řádek), publikovat na webu, sdílet na socky, napsat krátký úvodní e-mail v MailChimp a rozeslat databázi kontaktů. Po pár hodinách si udělat čas a odpovědět na VŠECHNY reakce. Maily, komentáře, sdílení.

 

Jestli si nejste jisté svým literárním talentem nebo gramatikou, nenajímejte si copywritera ani korektora, to by vás zruinovalo. Ale – najděte si opravdu profíka (ne ženu, která slušně píše a na mateřské si přivydělává kontrolou textů), a objednejte si konzultaci. Ideálně jak u copywriterky (stylistika, zacílení), tak u korektorky (gramatika, také stylistika, ale z jiného úhlu). Ať s vámi vaše texty projde, upozorní na opakující se chyby, navrhne vylepšení. Toto si nechte písemně zpracovat, ať se k připomínkám můžete stále vracet. Každý člověk dělá stále dokola tytéž chyby. Takovou službu nabízí třeba copywriterka Eva Váňová.

 

Články pište doma u svého psacího stolu. Nepište s počítačem na klíně, na zahradě, ve vlaku (tam si můžete článek namluvit do telefonu).

 

Tak. Hotovo. Začala jsem psát 7.10, teď je 7.48. Článek je hotový, jdu publikovat. Další navazující úkony mi zabraly 8 minut. A co myslíte, dá se? Má pro vás článek nějakou hodnotu?